Architektonická studie předkládá možné řešení revitalizace areálu přírodního koupaliště na přehradě Hostivař. Cílem je tento prostor koupaliště zkultivovat, zatraktivnit pro návštěvníky a zpřístupnit širšímu okolí obyvatel Prahy.
Autoři studie: BREAKPOINT, spol. s.r.o. (Ing. arch. Tomáš Veselý, Ing. arch. Břetislav Heczko, Ing. arch. Marie Pechová, Ing. arch. Dagmar Vomlelová)
Historie Hostivařské přehrady (Zdroj: Wikipedie)
V místech nynější Hostivařské přehrady bylo Petrovické údolí; potok zde protékal podobnou krajinou, jaká je nyní v oblasti přírodní památky Meandry Botiče, pod hrází přehrady. Nedaleko hráze se nacházel od roku 1734 Mouchův mlýn, jehož náhon vedl souběžně s Botičem ve značné části délky údolí.
Nejstarší návrh hráze pochází z roku 1906. V této oblasti bylo už dříve postaveno několik koupališť. První zaznamenaný pokus je z roku 1924, kdy fotbalisté SK Hostivař přehradili tzv. pátou tůň. Toto jednoduché koupaliště však už po roce zničila menší povodeň. Nejdéle vydrželo koupaliště z roku 1950, které postavili členové Sokola Hostivař. Kromě hlavního 50m bazénu mělo ještě dva menší bazény a další vybavení. Fungovalo až do výstavby hostivařské přehrady, podle informace provozovatele dnešního koupaliště dnes leží na jejím dně, avšak při vypuštění přehrady v roce 2010 se žádné zřetelné zbytky bazénů neobjevily.
Po velké povodni z 8. července 1958 bylo rozhodnuto vybudovat přehradu. Její výstavba probíhala v letech 1961–1963, napuštěna byla v roce 1964. Pro rekreační účely bylo na sousedním úbočí vysazeno 240 ha lesa a náhorní část byla upravena jako park. V okolí přehrady byly vybudovány vycházkové cesty.
Přehrada se brzy po svém napuštění stala oblíbeným místem rekreace Pražanů, i když zpočátku ještě celá neležela na území města. Největší slávu zažila zřejmě v 70. letech. Od otevření přehrady k přehradě o letních víkendech jezdila rekreační autobusová linka (226 nebo 224 – číslo 224 však měla linka ze Smíchova do Chuchle) z náměstí Míru, roku 1966 přibyla druhá linka z náměstí J. Marata. Nějakou dobu jezdila na náměstí J. Marata i speciální rekreační tramvajová linka. Obě autobusové rekreační linky byly nejprve roku 1970 v rámci unifikace značení pražských účelových linek označeny písmeny, 9. května 1974 pak na čísla z řady 50 (v roce 1978 nesla linka z náměstí Marata číslo 56, linka z Vinohrad byla nejprve zkrácena k Orionce a v roce 1978 již není uváděna); přečíslování účelových linek do řady 450 v roce 1983 se však již ani jedna z těchto linek nedožila. Linky byly zrušeny v roce 1981 (někde se uvádí rok 1992). Po přehradě byla několik let provozována i lodní doprava, a to motorovým katamaranem Želva II.
Model šlapadla:
https://www.turbosquid.com/FullPreview/809368
